1) Škola‎ > ‎Starší akce‎ > ‎Akce 2011/12‎ > ‎j) červen 12‎ > ‎

Cykloturistický kurz 9.A

přidáno: 27. 6. 2012 12:18, autor: Eva Rusová   [ aktualizováno 10. 9. 2012 10:14 ]

Přečtěte si dlouhý příspěvek od Lucky a podívejte se na  fotky a video z kurzu.


Se třídou jsme se chystali na náš poslední školní výlet-cykloturistický kurz v Nebákově (Český ráj).Na tento výlet jsme jeli po boku vedoucího kurzu Zdeňka Švarce a zdravotnice Lucie Volfové. Výletu se zúčastnilo 13 ze 14 žáků.17.6. ve 13:30 jsme měli sraz u školy,kde jsme na sebe všichni zírali s otevřenými ústy a divili se,kolik máme věcí jen na 5 dní. Naložili jsme kola a kufry a nasedli do tranzitů. Po příjezdu na místo jsme se trochu lekli, kde to jsme, protože sprchy vypadaly velice strašidelně a ještě k tomu nikde nebyl signál, jen na skalnatém kopci, asi necelý kilometr od kempu, a proto jsme to místo také pojmenovaly „Signál“, takže holky byly ve volném čase stále na Signálu. Ještě v neděli jsme jeli na naši první vyjížďku, která byla dlouhá 10 km. První den jsme zahájili výbornou večeří, rybou s brambory od paní Doležalové, která si nás zde pěkně vykrmila, protože jídlo bylo opravdu vynikající. Druhý den byl budíček v 7:30, po snídani jsme měli chvíli volna a pak jsme v 9:15 vyrazili na naši další vyjížďku-Věžák, Vidlák, Trosky, po které jsme si všichni mysleli, že už naše nohy neujedou ani metr, protože jsme ujeli 32 km stále do kopce, nebo terénem. Přijeli jsme zpátky do Nebákova, kde nás čekal výborný oběd. Po obědě jsme místo odpočívání téměř všichni utíkali do rybníka, v kterém jsme se brouzdali skoro v každé volné chvilce. Po odpoledním klidu jsme opět nasedli na naše kola a vyrazili jsme na hrad Kost, kde nám krásně zatroubili, hrad byl ale bohužel zavřený. Ještě toto odpoledne k nám dorazila 6.třída s panem uč.Hornychem a paní uč.Hornychovou, za co jsme byli velice rádi, protože bez naší paní třídní učitelky by to nešlo. V úterý dopoledne jsme jeli na Hrubou Skálu a odpoledne na Valdštejn, Kopicův statek. Na zpáteční cestě se nám stala velice nepříjemná věc. Jeli jsme prudkým kopcem dolů, který byl vyplněn kameny a štěrkem. Nešťastnou náhodou jsem narazila do Kristýny a pěkně mě bolel bok, přijela jsem dolů a tam sedí na zemi Monča a všichni kolem ní stojí, říkám si: “Co se to děje?“ Všichni kolem ní stáli, protože se jí smeklo kolo na štěrku jak silně brzdila a měla chudák celý odřený bok a loket, na kole měla totální osmu, které jsme se všichni smáli. Monča byla ale statečná a neukápla jí ani slzička. Z nenadání se Kryštof podíval na Káju a povídá: ,,Kájo, nemáš náhodou píchlý kolo?“ Na tohle nikdy nezapomenu. Takže Kája s Mončou zůstaly u hřbitova a čekaly, až dorazíme do Nebákova a vrátí se pro ně pan ředitel autem. My ostatní jsme dobře dojeli a v nohách jsme měli za tento den 29 km. Ve středu bylo velké teplo, a tak jsme jeli dopoledne na výlet do Sobotky, kde jsme také měli rozchod. Po dnešních 22 km jsme se už jen váleli u rybníka a slunili se, protože nohy a hýždě už nás velice bolely. Ve čtvrtek jsme měli v plánu celodenní výlet, kterého jsme se velice báli, protože představa, že jedete celý den na kole není zrovna příjemná. Kája se nám z tohoto výletu vykroutila, protože opět píchla. Cesta byla ale velice příjemná, protože jsme si jí spolu užili a podívali se do okolí. Jeli jsme směr Branžež a Krásná vyhlídka, na které to bylo pro nás Trutnováky docela drahé, a tak pár z nás se velice těšilo do kempu na klobásu od pana Doležala. Odpoledne jsme se zase koupali, večer jsme strávili společně, hráli jsme vtipné hry a večer si povídali strašidelné historky. Během našeho pobytu jsme se také rozhodli, že se půjdeme podívat za kopec, protože tam je údajně veliký sad s 1000 třešňovými stromy. A opravdu tam byl a my jsme si pěkně pochutnali, a dokonce jsme udělali i bublaninu.Také jsme se naučili zalepit duši, když se nám píchne. A velice příjemná věc pro nás všechny byla velká ochutnávačka nuget, na které jsme si z jedné lžičky všichni pochutnali. V pátek jsme si zbalili své věci a v 11 hodin nás čekala jízda zručnosti, aneb 9 úkolů. Poté jsme se najedli a předali paní Doležalové diplom. Při odpoledním klidu nám vedoucí také předali diplomy, za to, že jsme zvládli těch 140 km ujet, i když to pro nás bylo někdy velice obtížné. Popovídali jsme si o tom, jak jsme si to zde užili, protože jsme si to opravdu moc užili. Bylo to bezvadný, nejlepší školní výlet, na který nikdo z nás nezapomeneme. Moc Vám za něj děkujeme. Bylo to báječných 9 let na této škole a tímto výletem se skvěle zakončily.

Klicperová Lucie


Comments