Pitva oka s devítkou

Deváťáci si zpestřili výuku pitvou prasečího oka, které je lidskému oku velmi podobné. Nejprve si prohlédli jeho tvar a velikost. Oko má tvar koule. Vpředu objevili vypoulenou rohovku, proti níž vychází na druhé straně oční koule/bulvě zrakový nerv. Na oční bulvě zaznamenali okohybné svaly a v některých případech i zbytky víček s řasami. Pak již přistoupili k řezu. Měli totiž oko rozříznout na přední a zadní polokouli. Z oka vytekla rosolovitá hmota – sklivec. Poté měli najít a opatrně vyjmout z oka čočku. Přiložením průzračné čočky na text si ověřili, že čočka umí zvětšovat písmo a funguje jako lupa. Pak zkoumali vrstvy oka a popsali si jeho vnitřek. Hledali duhovku a řasnaté tělísko držící čočku. Uprostřed duhovky viděli otvor – zornici, skrze níž lze vidět přes rohovku z oka ven. Prohlédli si vnitřní vrstvu – sítnici, u níž našli v místě výstupu zrakového nervu slepou skvrnu. Nakonec si deváťáci zkoušeli odolnost oka. Oční koule je dosti houževnatá a holky a kluci zjistili, že oko vydrží velmi hrubou sílu. S okem zkusili bouchat o lavici nebo po něm skákali, a přesto zůstalo celé. Je to díky třem velmi pevným vrstvám – vazivové bělimě, cévnatce a sítnici. Z toho si vyvodili, že ho nejvíce poškodí ostré a špičaté předměty, jinak je hodně odolné.

Mgr. Blanka Brožová