Rozloučení s 9.A a 9.B

26. 6. se s námi rozloučila naše zlatíčka, myšáčci a kůzlátka. Na závěr jsme pro ně měly posledních pár mouder. Stály jsme tam s vědomím, že pro všechny z nás končí jedna velká jízda a loučilo se nám hodně těžko.

Když jsme letošní deváťáky před čtyřmi lety poznaly, netušily jsme, že zažijeme tolik emocí – od smíchu, přes zoufalství na obou stranách až po obdiv. Každý z nich byl totiž jedinečný. Někteří byli vždy hluční a viditelní na každém rohu, jiní ztracení v kapuci…

Nejeden z nich byl připraven vždy diskutovat, jiný si vystačil se slovy „ne“ a „jo“. Věty „Proč já?“ nebo „To jsem nebyl já!“ nás rozčilovaly stále častěji, ale teď se slzou v oku víme, že tahle stezka odvahy je u konce…

A i když jsme je občas musely krotit, napomínat, opravovat, připomínat miliony věcí, dávat najevo, kdo je tady šéfka – bylo to z lásky – i když se tomu smějí a nevěří nám :o)

Před čtyřmi lety jsme byli všichni plní očekávání, možná byli někteří trochu vyděšení. Tenkrát čerství šesťáci přešli na druhý stupeň a vše pro ně bylo nové a paní učitelku Vaňkovou čekalo první třídnictví. Během čtyř let jsme se poznávali, oťukávali, vyvíjeli se, učili se jeden od druhého, někdy bojovali, ale nakonec jsme to dotáhli do zdárného konce.

Je neuvěřitelné, jak se z malých dětí přes puberťáky stali téměř dospělí profesionálové. Ale jen téměř. Byly bychom rády, kdybyste si ještě užívali dětství, hráli si s vodními pistolkami, házeli bačkorami nebo šiškami, houpali se na houpačkách a smáli se. Bádejte, protože jak jinak zjistíte, co udělá kancelářská sponka v elektrické zásuvce, gumová bačkora na světle nebo brambora hozená do oka?! Bádejte, smějte se, buďte sami sebou. A nikdy nenechte nikoho, aby vás nechal o sobě pochybovat, protože každý z vás je skvělý.

Společně jsme vzpomínali, jak se paní učitelka Koubová rozbrečela nad sněžítkem, které dostala k Vánocům, obrazem anděla za vysvědčení nebo nad fotkou pejska Chucka, který po dobu její dovolené bydlel u Danči. Ale v průběhu let brečeli i naši žáčci :o)! U prvních diktátů, když něco nestíhali, když měli pocit nespravedlnosti i vzteky…

Také jsme se hodně smáli! Vtipným historkám, neuvěřitelným nápadům, naši myšáčci se dokonce smáli, jak se paní učitelka Koubová směje :o) My se zase smály jejich výmluvám, některým omluvenkám, při dopisování si s rodiči, kteří naše zoufalství sdíleli.

Někdy někoho provázíme jen kousek cesty, ale i ten kousek může změnit celý jeho život. Věříme, že jsme alespoň trochu životy našich letošních deváťáků ovlivnily.

Naposledy jsme si je všechny pomazlily a pak jsme je poslaly do světa. Budeme rády, když na nás nezapomenete a vězte, že nás tady vždycky najdete. Možná trochu vyděšené, že budeme učit malé reprodukce vás samých :o)

Děkujeme!

Mgr. Tereza Koubová a Mgr. Anna Vaňková – Vaše třídní učitelky

Naši deváťáci si připravili na svou rozlučku kromě skvělého občerstvení, programu a výzdoby sálu také slavnostní udílení cen „Zlatý Zdeněk“. Rozdali 12 sošek v různých kategoriích nápadně podobných našemu panu řediteli :o) Mrkněte, kdo byl nominován a kdo svou nominaci nakonec proměnil… :o)

1. Zlatý Zdeněk za pedagogickou vášeň

nominovány byly:

„Tato cena je určena pro učitele, který nás přesvědčil, že výuka není práce, ale životní poslání. Každé téma podává s takovým zaujetím, že i učebnice vedle ní vypadá jako čtení k usínání. Oči jí svítí, hlas vibruje a ruce létají vzduchem – a my? Sedíme v lavicích, chvíli fascinovaní, chvíli zmatení, věčně unavení… ale rozhodně vtažení. Tenhle člověk miluje svůj předmět víc než my víkendy – a to už je co říct!“

Zlatého Zdeňka získala paní učitelka Anna Vaňková – učitelka s takovou vášní pro učení, že by dokázala nadchnout i encyklopedii.

2. Zlatý Zdeněk za „chůzi s krokem dítěte, ale přístupem generála“

nominovány byly:

Tichý příchod, malé kroky… A pak BUM – věta, co vás posadí do lavice. Nikdo nedokáže být tak vtipný, ostrý a roztomilý zároveň. Stojí metr dvacet nad zemí, ale mentálně o tři patra výš než my všichni. A pokud si myslíte, že se vás netýká její ironický úsměv… šeredně se pletete.

Zlatého Zdeňka obdržela paní učitelka Alena Musilová se svými 150 centimetry. Děkujeme za každý váš centimetr! :o)

3. Zlatý Zdeněk za používání píšťalky místo slovní zásoby

nominováni byli:

"Tahle cena putuje k pedagogovi, který se rozhodl vynechat jeden drobný detail výuky – totiž jazyk. Ano, proč by měl člověk, který celý život studoval, čte knihy, má slovní zásobu širší než Vltava za povodní, proč by tenhle člověk mluvil, když může pískat?"

Zlatého Zdeňka získala paní inženýrka Romana Krumphanzlová – protože pískání je nový univerzální jazyk. A my mu díky vám rozumíme lépe než češtině.

4. Zlatý Zdeněk za nejzábavnější kombinaci výuky a přežití

nominováni byli:

"Tato speciální cena putuje k učiteli, který redefinoval pojem výchovně-vzdělávací proces. V jeho hodinách se nejen učíme, ale i soutěžíme, potíme, klikujeme a – pokud máme štěstí – si zahrajeme i Prší. Samozřejmě s pravidly, která si pamatuje jen on. Díky němu víme, že skákání přes švihadlo může být víc stresující než ústní z chemie a že kliky jsou platná měna při dohánění známek. Kdo potřebuje učebnice, když máme švihadla, balíček karet a nekonečnou zásobu improvizace?"

Zlatého Zdeňka získal pan učitel Karel Šiling – školní trenér, herní stratég a jediný člověk, který vás během hodiny dostane do fyzické i psychické kondice zároveň.

5. Zlatý Zdeněk za mistrovské zvládání chaosu ve třídě

nominovány byly:

„Teď přijde kategorie pro toho, kdo umí zůstat klidný, i když kolem všichni křičí, papíry létají a ve třídě je úplný zmatek. Zatímco my ostatní bychom už dávno vyletěli z kůže, ona si zachovává chladnou hlavu a působí úplně v pohodě. To je fakt talent, protože to, co zvládá, není žádná sranda. Takový klid v takovém chaosu – to se musí ocenit.“

Zlatého Zdeňka získala paní učitelka Jana Kroužková, náš mistr v udržení klidu i v těch nejnáročnějších chvílích!

6. Zlatý Zdeněk za nejdramatičtější zahájení nové látky 2 minuty před koncem hodiny

nominováni byli:

„A nominaci získává ten, kdo přesně ví, že čas je jen iluze – protože proč nezačít úplně nové, náročné a nejspíš i zkoušené učivo těsně před zvoněním? Právě ve chvíli, kdy už máme myšlenkami svačinu, volno a útěk, přichází mistr posledních dvou minut – pedagogický hrdina, který věří, že za 120 vteřin se dá stihnout cokoliv! Bravo!“

Šestý Zlatý Zdeněk putoval paní učitelce Blance Brožové – za to, že čas nezná slitování, stejně jako učebnice!

7. Zlatý Zdeněk za schopnost zorganizovat maraton PowerPointových prezentací

nominováni byli:

Tato výjimečná cena patří učiteli, který proměnil běžnou výuku ve skutečný festival prezentací. Každý žák měl šanci stát před třídou, držet ovladač a zoufale doufat, že nikdo nepozná, že slajdy vznikly včera v noci během jedenácti minut s nervy v kýblu a pomocí každé existující AI, která má tlačítko vygenerovat. Zároveň děkujeme za to, že jsme díky těmto prezentacím neoficiálně otestovali ChatGPT, Notion AI, Canva Magic Write, SlidesGPT, DeepL, Grammarly a přibližně 6 dalších nástrojů, o kterých neví ani samotní vývojáři. Jsme připraveni na budoucnost. A to všechno, díky vám.“

Zlatého Zdeňka získala paní učitelka Alice Linhartová – mistr digitálního šílenství a tichý ambasador všech umělých inteligencí na světě.

8. Zlatý Zdeněk za „zvonění ignorované s grácií“

nominováni byli:

„A teď pozor na opravdového mistra času, který dokáže zvonění ignorovat s takovým šarmem, že by si za to zasloužil právě Zlatého Zdeňka! Když všichni už balí věci a myslí na volno, on pokračuje, jako by školní zvonění bylo jen hudební doprovod. Dokáže s grácií přejet přes ten nepříjemný zvuk a ještě nás nechá na poslední chvíli napnout, co přijde dál. Není to prostě učitel, je to umělec.“

Sám sebe ve zlaté podobě získal pan ředitel Zdeněk Švarc – skutečný mistr ignorace školního zvonění :o)

9. Zlatý Zdeněk za nejstabilnější výkon v každém počasí

nominovány byly:

„Ať prší, sněží nebo se žáci pokouší zpochybnit základní fakta fyziky, paní učitelka jede své tempo. Nezastaví ji nic – ani výpadek internetu, ani výpadek zájmu. Výuka plynule pokračuje, jako by žádné rušivé elementy neexistovaly. Neuvěřitelná výdrž.“

Zlatý Zdeněk putoval k paní učitelce Andree Patkové - děkujeme a ať vám výkon drží co nejdéle.

10. Zlatý Zdeněk za nejkreativnější hodinu

nominovány byly:

„Teď přichází kategorie, která je přímo pro učitele s největší fantazií a nápady! Pro toho, kdo umí i z obyčejné hodiny udělat pořádnou show, kdy se nejen něco naučíme, ale i se zabavíme. Hodina, na kterou nezapomenete – a ne proto, že vás bolela hlava od nudné látky, ale protože jste se smáli, diskutovali, tvořili nebo třeba i trochu závodili. Takoví učitelé dokazují, že učení může být také zážitek!“

Zlatého Zdeňka získala paní učitelka Iveta Šílová, mistryně neomezených nápadů a hodin, které mají smysl!“

11. Zlatý Zdeněk za nejlepší výmluvu „proč to dnes nestihneme“

nominovány byly:

„Existují lidé, kteří bojují s časem. A pak je tu člověk, který s časem nebojuje. Elegantně ho totiž obejde. S lehkostí diplomata a přesvědčivostí herce nám vždy vysvětlí, proč dnes látku nestihneme. A my… souhlasíme. Protože kdo by odolal větám jako: „To už nemá cenu začínat“, „To si řekneme příště“ nebo zlatý hřeb: „Dneska si to jen uvedeme – a pak to vezmeme rychle příště.“ Spoiler: příště to taky nestihneme. V jejím podání se odkládání stává uměním, mistrovskou strategií, kde cíl je sice v nedohlednu, ale cesta k němu je naprosto nezapomenutelná.“

Zlatého Zdeňka získala paní asistentka Petra Hofer – gratulujeme!

12. Zlatý Zdeněk za doživotní členství ve schodištním debatním kroužku

nominovány byly:

„Existují místa určená pro diskusi: auly, konferenční sály, zasedací místnosti. A pak je tu naše schodiště. Místo, kde se rodí myšlenky, které nestihnou zaznít v hodinách. Místo, kde se učitelé stávají filozofy, partnery v dialogu – a hlavně -nezpochybnitelnými mistry v umění zapomenout, že zvonilo. Paní učitelka si během let vybudovala na schodišti druhý kabinet – bez dveří, ale s trvalým obsazením. Každý den nám připomíná, že cesta do třídy není jen fyzický přesun, ale intelektuální pouť plná hlubokých rozhovorů a gest.“

Zlatého Zdeňka získala paní učitelka Tereza Koubová za přetvoření obyčejného schodiště v intelektuální arénu školy.

Záznam ze závěrečného rozloučení naleznete zde